Další z filmů, na kterých jsem měl možnost spolupracovat byl i Důvěrný nepřítel Karla Janáka. Ondřej Brzobohatý má talent na motivy, nicméně práce z velké části vysela na mě a na mém kamarádovi a kolegovi Janu Vašinovi. Jako orchestrátoři a aranžéři a z neméně malé části jako ghostwriteři jsme celý film dali orchestrálně do kupy a Ondřej si později donatočil další synťáky sám. Jakožto skladatel i jako orchestrátor jsem měl dilema ohledně použití laciných efektů a po diskuzi s Ondřejem i Karlem jsem měl za to, že nejlepší způsob jak docílit dobrého vypravování je snažit se o klasické hudební vyjádření. Mnohdy proto ve filmu uslyšíte „klasický orchestrální doprovod“ oproti nic neříkající ambientním plochám. Jelkož Alfred (barák Alfy) je stěžejním…objektem celého filmu, bylo na nás na to podprahově hudebně poukazovat.
Měl bych taktéž říci, že s některými scénami jsme měli trochu problém ne po hudební stránce, ale po stránce scénaristické a s některými kritikami, které se na internetu, po uvedení filmu do kin objevily, nelze jinak než souhlasit. Přesto má oproti mnohým dnešním českým filmům alespoň snahu o zajímavé pojetí a určitě mají mnohé scény dobrý tah.