Sazba

Přepis ručně psané partitury

Rukopisy

Přepis ručně psané partitury je velmi zajímavá, přitom náročná práce. Sazeči (hudební grafici) si vždy práci museli rozvrhnout tak, aby budoucí publikaci mohlo nakladatelství vydat, a to pokud možno bez chyb. Mnohdy byl nalezen v tisku větší počet detailů, které buďto nekorespondovaly s originálem, nebo byly špatně opsány, jelikož mnohé rukopisy nejsou správně pochopeny nebo jsou špatně čitelné, a člověk se někdy může jen domnívat, co chtěl básník, v tomto případě skladatel, říci.

Urtext

Nakladatelství jako Bärenreiter nebo Universal Edition má edice vydávané jako tzv. „Urtext“ (nejbližší možný přepis k originálnímu rukopisu).

U mých prací pro Český rozhlas, Jaroslava Krčka, Jana Kučeru, Ondřeje Brouska, Jana Ryanta Dřízala, Varhana O. Bauera a jiné jsem šel spíše střední cestou, kde mnoho detailů jsem upravil, ale rozestup not i celkový pocit z psané podoby jsem se snažil někdy typograficky zachovat.

Dnešní skladatelé si většinou s počítačem už rozumí, takže v rámci autorů Českého rozhlasu jsem spíše partitury a party upravoval a rozepisoval. Je pravda, že u některých skladeb a také některých notačních programů se upravuje a připravuje notový materiál mnohem hůře. Hlavně pokud se jedná o metrickou nebo experimentální notaci. Na to notační programy obvykle nejsou stavěny, a pokud je v nich možno udělat něco zvláštnějšího, úprava někdy trvá mnohem déle, než by to bylo možné nakreslit nebo napsat rukou.

Nástroje pro přepis

Dláto či myš

Do nedávna se hudba sázela ručně pomocí speciálních dlát upravených pro rytí do metalické tabulky. Kuriozitou bylo, že rytci museli sázet symboly zrdcadlově obráceně zprava doleva, jelikož se po dokončení tabulka použila jako vzor pro tisk, čili se válec ve stroji potřel inkoustem a obsah tabulky se obtiskl na papír.

Je naprosto jasné, že tato práce byla velice náročná jak na materiál, čas tak i peníze.

Později v 80tých letech se používaly speciální natisknuté symboly na pauzovací papír, které se ze vzorníku vyškrabovaly, přičemž notové nožičky a trámce se domalovávaly tuší.

Již od konce 80tých let minulého století se však začal vytvářet notový materiál na počítači, jelikož technologický boom a možnost mít osobní počítač (PC – Personal Computer) nastavil velký pokrok a urychlil mnohé práce.

Dnes se notový materiál z 95 % tvoří a přepisuje pomocí notačních programů, které jsou čím dál tím výkonnější, efektivnější a chytřejší. Pro tyto účely tedy využívám notační programy Sibelius, Dorico, MuseScore (open source), Finale a Notation Composer.

Notový materiál

Kvalita na prvním místě

Jakožto sazeč je pro mě důležité, aby finální výstup mé práce měl patřičnou úrověň. Když mám možnost tisknout notový materiál sám, vždy vybírám dle budgetu nejlepší možnosti co se týče papíru. Pro partitury vybírám speciální nažloutlý tvrdý papír gramáže 160-220g/m2. Nechává se vázat buď do spirálové kovové vazby, nebo se „tejpuje“ (lepí) 15-20 mm papírovými bílými nebo nažloutlými páskami. Pro nahrávací frekvence je důležité mít partituru nejlépe buď ve formátu A3 (EU) nebo 17×11 (Tabloid – USA)

Pro party je vhodný krémově bílý (ne úplně bílý) papír
140-180g/m2, který obvykle váži do sešitové vazby, pokud je part nad čtyři strany. Do čtyř stran se vyrábí pouze booklet z přehnutého A3 papíru. Pokud je part klavírní nebo velice náročný na otáčení, tejpuje se taktéž jako u partitury bílými nebo nažloutlými páskami. Party se obvykle tisknou na formát A4 (EU) nebo B4 nebo Legal/Letter (14/11×8.5 – USA). Party by měly být tisknuty na mírně tvrdší papír z důvodu odstranění šustění při otáčení.